Nezapomenutelný výlet do Pantanalu part 2

Zábava pokračuje 

Jako každý den, tak na dnešek byl taky naplánovaný program, že jsme měli stěží chvilku volna. Dneska jsme jako každý den odjeli autobusem na místo a rozdělili se do skupin. Naše skupinka šla prvně na sjíždění řeky. Nejprve jsme si udělali skupinové foto a pak nám pán vysvětlil, jak se na tom jezdí a poté jsme už vyrazili na cestu. Já jsem jela přibližně uprostřed, ale jez jsem sjela jako, protože jsem nevychytala přechod z první pozice do druhé a zůstala jsem ve vodě. No a protože jsem v tom okamžiku nestihla chytit kruh, na kterém jsem přijela tak si vesele plaval dál. Naštěstí bylo ale blízko křoví, takže se o to zachytil a nezmizel pryč. Poté už šlo všechno v pohodě a já jsem už ve vodě nezůstala. I když vlastně jo, protože když jsme sjížděli řeku, tak jsem jenom jednou zůstala nahoře. Poslední jez jsme nesjížděli jednotlivě, ale chytli jsme se za kruhy ostatních a sjeli jsme to všichni dohromady. Protože, když jsme nesjížděli řeku, tak jsme se přesunuli do pozice jedna. A plavali jsme, což nebylo zrovna nejlehčí, takže jsme už nakonec byli docela unavení. Tím náš malý výlet po řece skončil. 

Vše se musí zkusit 

Ale hned jak jsme došli na místo setkání, tak jsme se vrhli do další aktivity a tou nebylo nic jiného než lezení ve stromech. A jelikož se tak trochu bojím výšek, tak pro mě byl veliký oříšek rozhodnout se, jestli to vůbec zkusím. No ale nakonec jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám. A tak jsem se vydala vstříc neznámu v počáteční výšce 4 m. Za mnou šla ještě paní z Belo Brazil a také instruktor lezení.

Když ale viděl, jak pomalu jdu, tak mu došlo, že to asi není můj šálek kávy. Proto se rozhodl, že půjde přede mnou a vždy mi ukáže, jak nejlépe přejít danou překážku, což mi hodně pomohlo. Nakonec jsem zvládla a přejít překážku sama a první a nakonec jsem došla i zbytek skupiny, to bylo asi tak pět překážek před koncem, což bylo ještě dost. Poslední část spočívala v tom, že jsme sjížděli do řeky z patnácti metrů, což mě bavilo nejvíc. I když jsem se z počátku taky bála.  Nejdůležitější ale bylo, že jsem zkusila něco čeho jsem se bála a zjistila jsem, že to není tak hrozné. Ale nevím, jestli bych to chtěla zkusit někdy znovu. Možná někdy v hodně daleké budoucnosti.

Ten den jsme už nic nedělali, protože po obědě šli některé skupiny na část, kterou jsme my už podstoupili, takže jsme už jen odpočívali. 

Moment! 

Na něco jsem málem zapomněla. 

Odpočinek s lukem

Jak už jsem zmínila, tak na tohle jsem málem zapomněla. Jelikož jsme měli odpoledne volno, tak jsme si mohli zvolit jaké aktivity budeme provozovat. My jsme nejprve šli k řece trochu se zaplavat a také zaskákat. Ale protože byla řeka studená, tak jsme o chvilku později byli venku. Další aktivitkou byla lukostřelba, kterou někteří zvládali bravurně a někteří se sotva trefili. Já jsem patřila do lepší půlky, což nebylo tak špatný, ale mohlo to být lepší. U další aktivity jsem strávila hodně dlouhou dobu spolu s pár kamarádkami. A to bylo krmení opiček, kterých zde bylo požehnaně. Od jednoho místního pána, který je tak krmí jsme dostali každá hrst granulí. opičky vždy běhali od stromu ke stromu a my jsme to všechno natáčeli, ale nikdy se granulí ani nedotkli. Tak jsme dostali kousek rohlíku. A to už byly krásné fotky, kdy se opičky chytali rohlíků a utíkali si nahoru ho sníst. To byl krásný pohled.

Skok do neznáma 

Radost dětí 

No a hned potom, co jsme dorazili na místo setkání, jsme autobusem vyrazili do školy. Už den předtím jsme nakupovali v obchodě nějaké drobnosti jako hračky a někdo kupoval i doplňky na vlasy nebo cokoli jiného pro děti u nichž si jejich rodiče nemohli dovolit koupit jim něco. Toto se koná každý výlet do Pantanalu a my jsme tím pádem nebyli výjimkou. Když jsme tam dojeli, už zde byly připravené lavičky, kde seděli děti někdy s rodiči a někdy byli rodiče a jinde. Každý jsme se rozešli k dětem a postupně jim rozdávali své dárky a poté jsme si s nimi nějakou dobu hráli. Byly zde děti přibližně od dvou do sedmi let. Nachystané zde bylo i občerstvení a také dort. Úplně nakonec jsme si udělali skupinové foto. 

Let's dance 

Tím ale náš den ještě nekončil. Po večeři v nedaleké restauraci k nám do hotelu přijel DJ a měli jsme takovou menší párty. Tancovali jsme, hráli hry, někdo jen tak odpočíval u bazénu a někteří odvážlivci si šli i zaplavat. Ale jelikož byla voda dost studená, tak jim potom nebylo zrovna nejtepleji. A tohle byl už opravdu konec dnešního dlouhého dne. Já jsem se těšila A já jsem se těšila, co zase další den zažiji protože se bylo vždy na co těšit.