Rio, jsem tu!
Už den po příletu jsem měla naplánovaný celý den. Hned, jak jsem vstala, což nebylo zrovna brzy vzhledem k tomu, že jsem přijela pozdě a ještě k tomu ten posun času nebyl zrovna malý, jsem si dala snídani. A poté jsem vyrazila na cestu za poznáním.
Vlny mi zkazily plány
Opičky součástí výletu
A protože se socha nachází na vrcholu kopce, kam jsme se po koupení vstupenek dostali minibusem, které jsou zde speciálně přistavené. Tak jsme ještě jeli výtahem a světě div se. Já jsem se opravdu divila, jak je v nějakých směrech svět malý, protože kromě nás ve výtahu jela taky skupinka důchodců. A mluvili ČESKY. V tak velkém městě a u sochy, kterou navštíví denně několik tisíc lidí narazím na Čechy. Poté se mi ztratili z dohledu a já jsem se vrátila zpět do reality.
U sochy jsme si vyfotili pár fotek a poté jsme se kochali výhledem na Rio. Výhled byl nádherný, bylo odsud vidět i jezero kolem kterého jsme projížděli při cestě sem.
Když jsme šli pak nazpátek, tak jsme se stavili do obchůdku se suvenýry, tak se mě moje host mamka zeptala, jestli se mi libí soška v tom obchůdku, tak sem řekla, že jo protože se mi moc líbila. O chvíli později jsme vyšli ven a já jsem měla úsměv na tváři a taškou v ruce. Takové gesto mě moc potěšilo.
Třešničkou na dortu byla cesta zpátky k autu. Sice byla dlouhá, ale cestou jsem vídala opičky jak u nás ptáky. Byly naprosto všude a nebály se jít blíž.
Po mém bližším seznámení s částí místní fauny jsme se vydali na pozdní oběd. Byli už skoro čtyři hodiny odpoledne. Čekala jsem, že v restauraci dostaneme menu a tam si vybereme, ale to jsem byla hodně daleko od pravdy. Na stůl nám číšníci začali nosit dva druhy rýže, barbecue, farofu, která je mimochodem moc dobrá v kombinaci s rýží, a mnoho dalšího...
Už když jsem byla ještě v Česku, jsem dostala zprávu, jestli bych chtěla jít na brazilský fotbal. A protože jsem na fotbale nikdy nebyla, řekla jsem si, proč to nezkusit? A rozhodně jsem svého rozhodnutí nelitovala. Fotbal je v Brazílii velká věc a každý fandí nějakému týmu. Nejoblíbenější je ale tým Flamengo, kterému od té doby fandím i já. Ten den se hrálo na stadiu Maracanã, což je největší stadium v celé Brazílii. Když jsme tam došli, tak tam bylo doslova narváno. Byl problém dostat se na sedadla, protože i v uličkách bylo plno, ale nakonec se nám to povedlo. Sice ne všem, ale já jsem se tam dostala. Lidé skandovali a zpívali a já jsem tomu samozřejmě moc nerozuměla, ale moc jsem si to užila.
Tento den byl hodně nabitý programem a viděla jsem nejdůležitější věci z Ria, za což jsem byla moc ráda. Další den jsme už jeli domů..